Radikálové svou akci řádně nahlásili. Mají právo pochodovat a říkat své názory, které nespadají do kategorie trestných činů. A toto právo jim nesmíme upírat. Jen ať se projdou. Čerstvý vzduch je zdravý. Proč jim v tom bránit? Vždyť to jim dělá dobře, mít konflikt. Víte jaký to je zážitek, když vám někdo blokuje pochod a vy jste v právu? Když policie rozhání vaše oponenty? Víte jak to je cool, když něco takového zažijete? Televize, noviny, dělobuchy, dýmovnice, no prostě paráda! Skutečně si myslíte, že neonacisty baví se sejít na náměstí, poslouchat řeči a pak se projít ulicí? Skutečně máte pocit, že tohle dospělého chlapa rajcuje a nutí ho to obětovat svůj volný čas takovému pěknému a spořádanému zážitku? Blokádou pochodu jim aktivisti dělají jen službu.
Ale jo, jasně že mají právo, ale snad se nemusíme všichni přetrhnout snahou jim neublížit. Oni by k nám tak laskaví nebyli, kdyby měli příležitost. Ještě nedávno bych s autorem souhlasil, dneska už ne. Názor jsem změnil, protože náckové už nejsou tak bezvýznamní jako dřív; mají na své straně stále víc mlčenlivého souhlasu. Oni nepotřebují statisíce fanatiků. Potřebují, aby se většina z nás prostě dívala stranou. A v tomto bodě už skoro jsme.
Je zajímavé, že odpůrcům nácků autor důrazněji nevytkl to hlavní: častou snahu o svatouškovství. Blokovat ohlášený pochod je opravdu protizákonné. Dovolávat se přitom zákona a práva je pokrytectví. Čestné je říci: ano, jdeme porušit zákon, neděláme to rádi, ale myslíme si, že závažnost situace to vyžaduje. A jsme připraveni nést následky. (Čestné, ale hodně nepraktické, když vás přitom seberou a chtějí obvinit. Tady někde se však nachází rozdíl mezi politickým postojem a adrenalinovým sportem.)
S autorem souhlasím v tom, že policie se nemá plést do politiky a nemá rozhodovat o tom, kdo má sympatičtější názory (už jen proto, že sympatiemi policistů ve sporu mezi anti- a nacisty si nejsem moc jist, přesněji řečeno, jsem si jimi skoro jist). Policie má zákon a služební předpisy. Pokud v rámci zákona slízne ránu pendrekem antifašista - nu, to je taky demokracie, její slabé místo, bez nějž by však zanikla.
Mimochodem, v článku je zajímavá odbočka o fascinaci nacistickým Německem: „Komu neběhal obdivný mráz po zádech, když viděl ty obrovské masy lidi, sjednocených pod jednou vlajkou, ideou a vůdcem? (...) kdo necítil fascinaci silou a vojenskými úspěchy nacistů?“ - Odpověď sice zní „spousta lidí“, ale k zamyšlení to určitě je. Fascinace silou je hodně silná emoce. Obzvlášť v podání geniálních režisérů.
