Jak si udržet kontrolu nad svým angažmá v sociálních sítích
Teď jsem vás možná nachytal, čekáte-li návod. Žádný nemám. Twitter, Facebook, Posterous, blog... všechno to jsou hezké hračky. Nemá smysl je démonizovat ani přeceňovat. Beru je jako prostředek kontaktu s lidmi a jako zdroj polo-náhodných informací, které jsou často zábavné a občas inspirující a občas člověka prostě upozorní na něco, co by jinak přehlédl. Filozofování o sociálních sítích je přijatelné v příjemné společnosti u vína, jinak od něj ale mnoho nečekám. Zvažuju ale ryze praktickou otázku: jaká je optimální strategie, chce-li člověk ty věci co nejlépe využít a zároveň neplýtvat časem? Teď jsem si pořídil Posterous na drobné poznámky, docela se mi líbí oddělit je od blogu. Fajn. Posterous je propojený s mým Twitterem. Twitter je propojený s Facebookem, takže všechno jde tam i tam i tam. Odezvy se pak objeví na třech místech. To je poněkud nadbytečné. Potíž je v tom, že se nikdy všichni neshodneme, že „my, co spolu mluvíme“, budeme používat jen jednu síť. Každá z nich je také dobrá na něco jiného: Twitter na krátké poznámky, Posterous na dlouhé, Facebook na diskuse. Facebook je vůbec zdaleka nejvíc obousměrný a nejlíp slouží jako generátor náhodných nápadů a informací. - No nic, nebudu z toho dělat drama, něco vymyslím, pokud má někdo dobrou radu nebo zkušenost, moc mě zajímá. Ještě se mi to nevymyká z ruky, ale už je mi toho času líto. Začíná to mít špatný poměr cena/výkon.
BTW: přes Posterous na sebe mimoděk prozrazuji ještě něco, co profesionálně píšící lidé nedělávají. Takhle totiž píšu, když je to bez oprav a zpětného promýšlení. I na blogu rediguju sám sebe, hledám lepší formulace, tady vědomě a záměrně ne. Jen opravím ty překlepy, které mi vybarví spelling checker. Proto „tak rychle, jak dovedu“ - dokonce i některé e-maily promýšlím víc. Je to, jako když se holka ráno nenalíčí.