Když se v Česku začal prodávat iPhone, taky jsem si jeden koupil. Od O2 a s nejvyšším možným tarifem, protože to znamenalo neomezený objem přenesených dat. Nádavkem jsem dostal spoustu volných minut, z nichž nespotřebuji ani polovinu. Čas šel, smlouva doběhla a operátor změnil podmínky (s čímž jsem jistě předem souhlasil, o to se hádat nebudu). Namísto dat bez limitu teď mám 150 MB na měsíc.

Což je málo. Na iPhone jsem si zvykl - bez nábožného jasu v oku, ale zvykl - a to znamená, že neustále saje data. I když jen tak odpočívá v kapse nebo na stole. Maily, synchronizace poznámek a souborů, předpověď počasí. Mapy a Instagram a kdeco. Úhrnem několik giga měsíčně. To mi FUP bez řečí odstřihla. Takže je nezbytné změnit tarify, pořídit si víc dat a míň hlasu. A to vede zákazníka k úvaze, co vlastně chce, od koho to chce a kolik je za to ochoten platit.

Mimochodem, jestli jste taky spěchali do prodejny pro jeden z prvních ajfounů, řešíte teď stejnou otázku.

Potřebuju vůbec smartphone? To je špatná otázka. Samozřejmě nepotřebuju, není to žádná nezbytnost. Správně to je: chci ho? 

Hodně z jeho funkcí bych oželel snadno. Nechyběly by mi hry, hudební přehrávač, YouTube ani práce s dokumenty, která je beztak mizerná. Nemusel bych nakonec mít ani foťák. Rozhodně bych však postrádal mapy a Google, tedy vlastně celý přístup k webu, dál jízdní řády a - ach ano, přiznám to - taky Twitter. (Též Instapaper není špatný, ale ten už je přesně na té čáře, kde začínají nadbytečnosti.) Což ale úhrnem stejně znamená, že smartphone chci. Nemusel by to být iPhone, stačilo by něco levnějšího (při tomto výběru funkcí asi něco s Androidem), ale už ho mám a nemůžu si dovolit střídat telefony jako ponožky.

Takže buďto budu platit stávajícímu operátorovi víc než dosud; anebo budu platit jinému operátorovi o trochu míň, ale k tomu absolvuji opruz se změnou smluv a ještě zaplatím O2 smluvní pokutu a celkem vzato půjdu do nejistoty; anebo celou tuhle úvahu popřu, vytáhnu ze šuplíku starý Razr a koupím si levný hlasový tarif, oželím zcela internet v terénu a ušetřím ročně deset až patnáct tisíc.

Nic z toho se mi nelíbí, ale kouzelný dědeček nepřijde. Smartphony jsou fajn, ale operátoři je podporují jen v omezené míře. Tedy - nepodporují jejich využití naplno, při maximálním datovém toku. Víme proč a je to legitimní důvod. Sítě kapacitně nestačí a posilovat je se zatím nevyplatí. 

Rozumné asi je najít si nějaký cenově-výkonový kompromis a čekat na LTE. Třeba se do té doby potvrdí zdravotní závadnost decimetrových vln a bude po starostech. Nesežerou-li nás ještě dřív okurky.